Pietní akt v Chotěšově k 107. výročí důlního neštěstí na dole Austria v Týnci

Ve čtvrtečním odpoledni se členové Bratrstva sv. Barbory se zúčastnili v Chotěšově na hřbitově pietního aktu k 107. výročí důlního neštěstí na dole Austria v Týnci. Co se tehdá stalo?

Psal se rok 1917, v Evropě zuřila světová válka a válečný průmysl požíral uhlí plnými sousty, takže poptávka po něm i v tehdejším Rakousko-Uhersku vysoce převyšovala jeho nabídku. Odbyt kvalitního zalužanského uhlí sahal po labské vodní cestě daleko do Němec a za Berlín. Většina práceschopné mužské populace byla však povolána na bojiště I. světové války, a tak vznikal v dolech problém jak s pracovními silami, tak i s jejich kvalifikací. Problém pracovní síly byl nakonec po vojensku vyřešen povoláním vojska, které samozřejmě nemá žádné praktické řemeslné ani odborné zkušenosti s dobýváním uhlí, odbornost šla stranou a do řízení hornických prací nastoupila místo toho tuhá vojenská disciplína. V dolech okolo Chabařovic se sice nevyskytovaly výbušné plyny, avšak výjimku tvořil právě důl Austria III, kde bylo zakázáno používat otevřeného světla. Tento důl těžil v již jednou přerubaných závalových polích metodou jejich podrubávání (Unterfahrung), což samo sebou přinášelo značná nebezpečí prohořívání z nových chodeb do stařin (prostory již dříve vyrubané, něm. poeticky nazvané Alter Mann) a naopak. V důsledku válečné intenzifikace těžby byla zanedbávána údržba provozovaných chodeb, vše se soustředilo jen a jen na těžbu, a tak nebylo divu, že vznikaly četné výlomy až na úroveň stařin s akutním nebezpečím ohně v nich. Údržbě se věnovaly jen nedělní směny, pokud nebyly určeny dalším mimořádným těžbám. Už několik týdnů před katastrofou upozorňovalo těch několik málo zkušených havířů, kteří na dole po odvodech ještě zůstali, na vážné nebezpečí ohně v hlavní svážné těžební chodbě. Bohužel v době a situaci, kdy o všem rozhodoval neznalý voják a kdy každý frajtr měl větší slovo než báňský rada nebo zkušený havíř, nebylo tomu popřáno sluchu. Jako pokus o vzpouru byly potlačeny i snahy těchto havířů odmítnout fárat, takže scéna pro neštěstí byla dokonale připravena. Důl byl po katastrofě asi rok uzavřen, ale už v závěru roku 1918 byl jeho provoz v již osvobozené republice obnoven, tentokrát již pod novým názvem – Svoboda. O příčině této důlní katastrofy s dvaceti třemi obětmi na životech není třeba dlouho uvažovat. Každá překotná intenzifikace těžby znamená v nebezpečných důlních poměrech značné zvýšení rizika. Toto riziko spojené ještě s nedostatečnou nebo žádnou kvalifikací vojenského velení dolu znamená pak téměř jistotu, že k neštěstí dojde. Je jen s podivem a dílem šťastné náhody, že ve válečných letech nezaznamenal revír podobných nehod víc. Dostavili se zástupci měst Nýřan, Zbůchu a Chotěšova, zástupci hornických spolků z Plané, Cech horníků a hutníků z Příbrami a Bratrstvo sv. Barbory ze Stříbra.

Čest jejich památce „Zdař Bůh“

Karel Neuberger